2. díl seriálu o potřebách: Jak se tvoří vztah k potřebám

Vztah k potřebám se tvoří již v rodině

Je dobré si uvědomit, že mnoho let jsou naše potřeby syceny skrze péči rodičů a blízkého okolí. Je to právě rodina (příp. prostředí, ve kterém jsme vyrůstali), která z velké míry ovlivňuje, jak budeme či nebudeme v kontaktu se svými potřebami a jaký k nim budeme mít vztah i v dospělém životě.

Když jsou nasycené, pak jsou spokojené, klidné, radostné. Když zažívají frustraci, pak to projevují nejčastěji pláčem, smutkem, rozmrzelostí, neklidem apod.

Dítě je v prvních letech života na péči od okolí plně závislé (tzn. jinak by nepřežilo) a pečující osoba je zdrojem naplňování jeho potřeb (maminky a tatínci mi dají jistě za pravdu) a také mu pomáhá zpracovávat jeho emoce. Nervová soustava děťátka se rapidně vyvíjí a zraje. Rozvoj emoční seberegulace je komplexní proces, který započne v novorozeneckém věku a vyvíjí se po celé dětství až do dospělosti. Nicméně velký skok v emoční zralosti děti dosahují v předškolním věku.

Děťátko postupně směřuje ke zdravé nezávislosti - k tomu, že své emoce začne regulovat samo a dokáže se o své potřeby postarat (to je ale celkem dlouhá cesta, přičemž zásadními milníky jsou začátek chůze a řeči). Tak, jak se vyvíjí, se postupně zvyšuje i jeho frustrační tolerance (když je ale frustrace zažívána v raném věku a je jí příliš, má to negativní dopad na dítě, které si z dětství neodnese pocit: "jsem tady a je o mě postaráno", "nemusím se snažit a je to dobré" a nevytvoří si základní přesvědčení o tom, že může důvěřovat a zdravě přijímat. Tento proces je jeden z největších úkolů dětství.

A jak to vypadá, když se to povede?

• věříme, že máme právo na své potřeby,

• jsme v dobrém kontaktu se svými potřebami a umíme je vnímat,

• dokážeme je pojmenovat,

• a postarat se o to, aby mé potřeby byly nasycené.

Potřeby a emoce

Jak souvisí potřeby s našim emočním prožíváním? Když máme své potřeby dostatečně naplněné, cítíme se se sebou i druhými v souladu a spokojeně. Pokud své potřeby nemáme naplněné, pak cítíme frustraci a přichází negativní emoce – nejčastěji hněv, smutek, bezmoc apod.

Co nám mohou ukazovat naše emoce?

• Strach nás upozorňuje na ohrožující situaci, může v nás vyvolat obranu úniku, ale taky se může objevovat v nových a neznámých situacích, které jsou pro nás mimo naši komfortní zónu.

• Naopak hněv poukazuje na to, že někdo nebo něco překračuje naše hranice. Energie hněvu nám může pomoci vyjádřit asertivně naše NE a prosadit sebe a své potřeby.

• Smutek nám ukazuje místa, která jsou pro nás bolestivá či zranitelná a co vyžaduje naši laskavou pozornost a péči.

• Radost rozsvěcuje naše nitro a doprovází činnosti a vztahy, které nás baví a naplňují. Radost vyvěrá ze všeho, co nám dělá dobře a co nám vykouzlí úsměv na tváři.

Zdroje:

teorie z psychoterapeutického výcviku v biosyntéze

foto z free fotobanky Unsplash