Jak spolu souvisí (ne)přítomnost a stres?
- Markéta Valtrová
- 2. 8. 2023
- Minut čtení: 3
V moderním a značně uspěchaném světě 21. století si málokdy uvědomujeme, že jediné, co fakticky máme je přítomný okamžik. Velmi rádi se vracíme do minulosti, vzpomínáme na to, co se událo, anebo naopak plánujeme a jsme myšlenkami v budoucnosti. Řešíme, kam bychom rádi na dovolenou, co koupit k Vánocům, jakou školu musíme dostudovat, kdy plánujeme mít děti a tak dále, výčet by mohl pokračovat do nekonečna. A ono to v nás ne zřídka spouští různé emoce, může to být např. strach či úzkost, pokud to, na co vzpomínáme nebo co si představujeme není příjemné. Znáte to?
Nicméně je důležité si uvědomit, že jediné, co máme je okamžik tady a teď. Náš nádech a výdech. Vše ostatní je jenom v našich představách, chcete-li, tak můžeme říct, že v našich myslích.
Neurovědecký pohled
Často slýchám od lidí, kteří se potýkají s psychickými obtížemi, jak říkají: „je to všechno jen v mé hlavě, mám to tam nějaké rozbité.“ No, ono to není tak jednoduché. Od dob pravěkých jsme se jako civilizace velmi technologicky posunuli, ale ukazuje se, že vývoj našeho mozku trochu zaostává. Existuje část mozku, která se nazývá plazí mozek. Tato evolučně nejstarší mozková část je zodpovědná za naše přežití, protože hlídá naše základní životní funkce a spouští instinktivní reakce. Právě hypotalamus a amygdala, která je součástí našeho limbického systému (tzv. savčího mozku), vyhodnocují intenzitu a valenci přijímaných podnětů. V pravěku to byl útočící medvěd, na kterého náš předek reagoval útěkem, bojem nebo ustrnutím[1].
I dnes se náš mozek vyrovnává s potenciální hrozbou (stresem) pomocí těchto tři základních strategií. A teď přichází to důležité – slovo potenciální! Není to totiž vždy reálná hrozba, ale je to hrozba, kterou náš mozek musí vyhodnotit jako ohrožující. No a ukazuje se, že nás sice už neloví medvědi (pokud tedy nežijeme na Aljašce), ale zato se asi všichni setkáváme s méně ohrožujícími situacemi, které v nás přesto vyvolávají silný stres. Může to být porada v práci, zkouška na vysoké škole, touha být ve všem perfektní apod.
Jinými slovy jsme se naučili se více bát méně ohrožujících podnětů, které si často (nevědomě) tvoříme právě pomocí představ tím, že si v mysli konstruujeme různé katastrofické scénáře a vlastně trávíme čas obavami, které ale nejsou v našem obýváku, nýbrž v našich hlavách.
Asi si říkáte, jak souvisí přítomný okamžik a stresová reakce?
Ukazuje se, že právě spočinutí v přítomnosti může být účinným pomocníkem na stres. Díky tomu, že si uvědomíme přítomný okamžik, se můžeme zaměřit na to, že jsme v bezpečí tady a teď. Pravidelnou praxí všímavosti můžeme mimo jiné snížit reaktivitu naší amygdaly [2], která hraje klíčovou roli v emoční regulaci a stresovém systému, a je zodpovědná zejména za to, zda budeme reagovat na danou situaci strachem či úzkostí [3]. U vědomé aktivity zapojujeme neokortex, vývojově nejmladší část mozku, která je zodpovědná za vědomé rozhodování, ovládání emocí či naši inteligenci.
Takže je to o tom vědomě se rozhodnout, čemu budu dávat pozornost. A jak toho docílit?
Všímavá praxe
K tomu, abychom naplno prožívali přítomný okamžik, nám pomáhá nespočet různých technik. Mezi techniky, které stále více přitahují pozornost uživatelů i výzkumníků, patří různá dechová cvičení, práce s tělem a meditace. Můžeme také zapojit naše smysly – vnímat, čeho se dotýkáme, jakou chuť cítíme v ústech, jestli cítíme nějakou vůni, co zrovna vidíme a slyšíme. Každodenní malé zastavení v přítomnosti – ať už pomocí nádechu a výdechu, tance na oblíbenou píseň, nebo meditace, může být zklidňujícím ostrůvkem pro naši mysl, při kterém trénujeme naši vědomou pozornost. Kdy jindy to zkusit, když ne teď!

[1] McCabe, R. E.Milosevic, I. (Ed.). (2015). Phobias: The Psychology of Irrational Fear. California: Greenwood.
[2] Marchand WR. Neural mechanisms of mindfulness and meditation: Evidence from neuroimaging studies. World J Radiol 2014; 6(7): 471-479 [PMID: 25071887 DOI: 10.4329/wjr.v6.i7.471]
[3] Andolina, Diego & Borreca, Antonella. (2017). The Key Role of the Amygdala in Stress. 10.5772/67826.
Comments